Bývají pod tlakem, chtějí se po nich co nejlepší výsledky za co nejnižší náklady. Někteří to zvládají, jiní se nechovají právě podle manažerských příruček. Jaké jsou největší nešvary českých šéfů?
„Na sklonku socialismu bývalo v průměrné továrně okolo tisíce zaměstnanců a tři ředitelé. Od té doby se poměr neustále mění a dnes je v obdobné fabrice 150 zaměstnanců a ředitelů alespoň šest. Z toho vyplývá, že nemůže být zdaleka tolik talentovaných šéfů, kolik jich dnešní doba vyžaduje,“ uvažuje Jiří Šindler, obchodní ředitel děčínské firmy Bohemia Cargo.
Vyhýbají se odpovědnosti
Největší problémy mají čeští manažeři s rozhodností. Dlouho jim trvá, než se zorientují v problematice, mají potíže vidět věci v souvislostech a velmi často přeceňují své síly.
„Odhaduji, že 60 procent z nich má tendenci k alibismu a k odsouvání problémů, tedy není schopno převzít odpovědnost za své činy,“ myslí si Michal Kuník, generální ředitel bezpečnostní agentury Securitas ČR. A doplňuje: „Mezi další nešvary patří nedůslednost, neschopnost dotahovat věci do konce či obava obklopit se lidmi s kvalitnějšími vlastnostmi. Vysoké procento manažerů má rovněž problém hrát fair play a sdělovat nepříjemné věci.“
Vyčítá se jim také vysoká fluktuace: mnozí šéfové „cestují“ z jedné firmy do druhé, v každé pobudou rok dva a jdou zase dál. Jejich životopis tak bobtná, vypadá to, že v pětačtyřiceti už řídili půlku světa, a zaslouží si proto nadprůměrné finanční ohodnocení.
Od hádek až k těžké šikaně
Některé chyby šéfů se zaměstnanců téměř nedotknou, jiné jim mohou z práce udělat peklo. „Základním problémem českých manažerů je, že se snaží dotknout partnera osobně, jakákoli kritika je spíše osobní než profesionální. Oddělit člověka od jeho pracovního výkonu, hodnotit právě jen tu práci a nevnášet do profesionálního vztahu osobní sympatie či antipatie, to umí v tuzemsku skutečně málokdo,“ říká ředitel Michal Kuník. „Z toho pak vzniká i přivírání očí, neschopnost řešit konflikty a jít do hloubky problému.“
A to může být jen začátek. Potíže někdy narostou až do takzvaného bossingu. „Tak nazýváme bezdůvodné nerovné zacházení s některými zaměstnanci, kdy nadřízený zneužívá své postavení k ponížení nebo zastrašení podřízeného, ať už tím, že mu ukládá nesplnitelné nebo ponižující úkoly, nebo jej psychicky šikanuje a nepřiměřeně postihuje drobnější přešlapy,“ vysvětluje Vojtěch Steininger z advokátní kanceláře Hartmanová & Steininger.
Převzato z iDnes.cz
Tomáš Křepela
Místopředseda ZO Odborového svazu ECHO